Anton Bruckner a Windhaag u Freistadtu
"Windhaagská mše" je prokazatelně nejstarší skladbou Antona Brucknera (1824-1896). Složil ji k příležitosti svatby Marie Jobstové. V sedmnácti letech začal pracovat jako asistent pedagoga v místní windhaagské škole. Kromě hraní na varhany a ministrování musel pracovat také na hospodářství svého školního mistra. Vyvážet hnůj ovšem odmítal.
Na první pracovní pozici v životě člověk nezapomíná. Stejně to bylo také u Antona Brucknera, který působil od října 1841 do ledna 1843 ve Windhaagu u Freistadtu jako "přiučí" pedagoga Franze Fuchse. Při svatbách a masopustech hrával často se skupinou mladých windhaagských muzikantů. Skoro každý večer hrával mladý „Toni“ duety s Franzem Sückem a za to dostával u Sücků pořádnou snídani nebo tehdy nedostatkovou kávu. Paní Sücková se mu rovněž starala o praní a čištění jeho oděvů. "Když přišel, mnoho toho neměl, nosil jeden kabát a čepici. Do hospody chodil málo, protože neměl peníze," vzpomíná později sestra Franze Sücka.
Bruckner často ve Windhaagu budil rozruch svými mladistvými šprýmy. Například, když schytal při mši facku od faráře, kterému oblékl naruby ornát, a ten kvůli tomu při mši zakopl. Nebo jindy, kdy na pietní akt dorazil v červených kozačkách. Jednou dokonce nechal svíčkami strašit na hřbitově.
Klavichord s 53 klávesami, na který Bruckner ve Windhaagu hrál, se dnes nachází v jeho rodném domě v Ansfeldenu
